Dizionari Talian Furlan

bottino 1 s.m.

  1. 1a
    s.m. [CO] (prede, massime di vuere) botin
    • i soldati si divisero il bottino, i soldâts si spartirin il botin
    1b
    s.m. [CO] (il risultât di une rapine) botin
    • i malviventi sono fuggiti con il bottino, i malvivents a son scjampâts cul botin o ancje cui bêçs
    • a pesca il bottino è stato magro, a pescje o vin cjapât pôc